Hračky a vánoční lidové umění od A - Z

Adventní svícen je čtyřramenné stolní nebo také závěsné svítidlo, které může být zdobené různými figurálními scénami. Do objímek se podle čísla adventního víkendu umisťuje příslušný počet svíček. Jeho zvláštní formu představuje adventní domek, vánoční pyramida, kde se každou adventní neděli otevřou další dvířka.

Manufaktura na výrobu dřevěných hraček „Samuel Friedrich Fischer“, založená roku 1850 v seiffenské místní části Oberseiffenbach (do r. 1990), představovala první průmyslovou výrobu **stavebnic** na celém světě. Její výrobky, především známá didaktická hračka Fröbelovy dary, byly opakovaně oceňovány na mezinárodních světových výstavách. Pedagogicky hodnotné dřevěné stavebnice „Made in Erzgebirge“ představují dnes záruku tradice, inovace a moderního designu a jsou stále žádaným vývozním artiklem.

**„Výroba betlémů“** má v Krušných horách pevnou tradici sahající až do 18. století. Kompletně vybavené sestavy, zahrnující kromě ústředních biblických postav i chlév, zvířata, stromy a oplocení a zabalené v kartonech nebo v loubkových krabičkách, patří k seiffenskému sortimentu od roku 1850. „Seiffenské jesličky“ však nikdy neměly ambice uměleckého naturalismu betlémů z jižních krajin. Rozhodující byla spíše série hračkových figurek soustružených ze dřeva nebo vytlačovaných z masy.

**Obloukový svícen** [něm. Schwibbogen] je již více než 250 let součástí krušnohorských Vánoc. Jeho původním domovem je hornické město Johanngeorgenstadt, kde jej roku 1726 ze železa ukoval důlní kovář Johann Teller. Jeho název je odvozen od architektonického prvku prampouchu, což je zděný rozpěrný oblouk [něm. Schwebebogen] klenoucí se mezi dvěma budovami a sloužící k jejich stabilizaci. Na základě dochovaných podání byl vzhled světelného oblouku inspirován také tím, že si havíři při vánoční mešní šichtě zavěšovali své hořící důlní kahany půlkruhově na stěnu, tedy ve tvaru vchodu do štoly. Dřevěné svícny, vyřezávané lupénkovou pilou do siluety oblouku a dekorované vnitřními soustruženými scénickými obrazy, se začaly vyrábět až ve 20. století.

Vznik tradičních krušnohorských vánočních svícnů ovlivnilo v 19. století doznívání baroka. Předlohou jim byly nádherné skleněné lustry, jako ten v seiffenském kostele, vyrobený kolem roku 1670 ve sklářské huti Heidelbach. Zvláštnost mezi nimi představují závěsná otáčivá svítidla, která mají podle principu vánoční pyramidy na nosné konstrukci kotouče osázené figurkami a uváděné do pohybu okřídleným kolem.

**Vánoční hory** můžeme sledovat až do 18. století. Kultura vánočních hor, ať už v kombinaci s betlémskou scénou, v podobě kulisy domácí krajiny a hornictví nebo mechanizovaného ústrojí s mnoha různými pohyblivými objekty, vyjadřovala vždy radost z rukodělné a kreativní práce se dřevem. Zimní vánoční hora s názvem „Seiffenská půlnoční mše“ [„Christmette zu Seiffen“] se datuje do roku 1915. Představuje obyčej chození na půlnoční mši s dřevěnou lucernou vlastní výroby. Uprostřed kompozice se skví detailně vyřezaný seiffenský hornický kostelík. Tuto lidovou horu, která se dnes nachází v Muzeu hraček Seiffen, oživují postavičky z rukou loutkáře Karla Müllera.

Obrábění a vykružování dřeva na soustruhu podněcovalo kreativní fantazii k tvorbě různých květinových motivů již v 19. století. Surové **květy** se v naturalistickém stylu natíraly olejovou barvou. Kolem roku 1920 vznikly poprvé droboučké květinové sortimenty, jež v podobě trsů a záhonků patřily k oblíbenému zařízení pokojíčků pro panenky. Pestrá paleta těchto miniaturních výrobků dnes sahá až k rozsáhlým kompozicím květinových trhů.
Přirozená tendence dřevěných vláken ke kroucení a točení se využívala a pořád ještě využívá i při výrobě hraček. Stromky na hraní se soustruženými prvky nalezneme již ve vzorkovnici z Waldkirchenu z roku 1850. Nejznámějším příkladem je **stromek z hoblin**, tvořící mezitím pevnou součást vánočních dekorací. Vyrábí se z kuželu rovného dřeva bez suků - většinou se používá lípa.

Slovo **„kurenda nebo korenda“** je odvozeno z latinského slova „currere“, což znamená chodit. Označovalo chlapecký kostelní pěvecký sbor, který za drobný peníz zpíval i po ulicích, pomáhal při zvonění a vystupoval na svatbách, pohřbech či slavnostech. Černě odění zpěváčci s lucerničkami a svítící hvězdou chodí po Seiffenu od domu k domu ještě dnes a přejí slavnostními písněmi a chorály požehnaný adventní a vánoční čas. První malou figurální skupinu ze dřeva vytvořil v roce 1935 Max Schanz.

Stoupající cena dřeva a změna stanovování cla, nově podle váhy zboží, vedly v krušnohorské výrobě hraček kolem roku 1900 k miniaturizaci. Na trh se stále více uváděly zmenšené formy figurek, domů, dopravních prostředků a příslušenství. Jako geniální se ukázal nápad, nabízet droboučké hračky v krabičce od zápalek. Výhodné pro vývoz byly i maličké pokojíčky pro panenky, nelákající ani tolik ke hře, jako spíš k vystavení nebo ke sbírání.

**Horník** měl velice emocionální vztah ke světlu. Potřeboval je nejen při své nebezpečné práci pod zemí, ale představovalo pro něj rovněž magický symbol štěstí a života. Cínové figurky horníků sloužily v krušnohorských kostelích jako stojánky pro oltářní svíce již v 17. století. Pak se začaly vyrábět i ze dřeva a používat také soukromě v domácnostech. Větší rozšíření a oblíbenost ale umožnila až forma soustružená v seiffenské krajině hraček.
**Anděl světla** se v soustružené podobě začal vyrábět kolem roku 1830. Předlohou mu byli pravděpodobně norimberští andělé ze zlatého pozlátka. Činorodý krušnohorský řemeslník je pak přetvořil do kuželovité loutky s dřevěnými křídly, držící v rukou objímky na svíčku. Z andělské koruny s oblouky a hroty se v Seiffenu stala prostá vykroužená forma, podobná hornickému klobouku.

Hrací skříňky se vyvinuly z původních dřevěných drnkacích krabiček, které již od začátku 19. století patřily pevně do sortimentu krušnohorských hraček. Jejich scénické aranžmá často vysílalo poselství vánoční myšlenky – i díky doprovodu uvnitř vytvářené melodie. Poezie ustavičného otáčivého pohybu, souznění hudby a postaviček, jakož i transformace drobných nápěvů do podstaty dřeva, mohly být lákavou inspirací pro výrobu skříněk s různými dětskými a pohádkovými motivy, která byla v Krušných horách zahájena po roce 1935.

V roce 1905 se v podobě „Krušnohorské selské jizby se zápecím“ objevila první miniaturní hračka poskládaná a vlepená v **krabičce od zápalek**. V následujících letech k ní v seiffenském regionu přibylo přes 100 dalších různých variant, které se sériově vyráběly po stovkách tisíc za rok. Kromě pevně vlepených scén bývaly do těchto originálních kreací také nápaditě a umělecky integrovány pohyblivé miniatury, konstrukční prvky a drobné společenské hry.

K tradičním vánočním ozdobám patří i ořechy, představující symbol klíčícího života a posla nového a neznámého. Louskání skořápky k získání „sladkého jádra“ se často stalo až kultovní záležitostí. Tak zvané „kousače ořechů“ se již v 18. století s oblibou ztvárňovaly jako figurky s prvky tiché ironie a lidové sociální satiry. Za jednoho z prvních tvůrců dnes světově proslulého **Seiffenského louskáčku** je považován Wilhelm Friedrich Füchtner, který začal tyto soustružené postavičky vyrábět v rámci své vedlejší činnosti kolem roku 1870.

**Noemova archa** se v Krušných horách vyrábí od 19. století. V mnoha různých variantách, od lodních, přes domečkové až po archy na kolečkách, se jich stovky tisíc vyvážely do celého světa. K vyjmutí a rozestavění osazenstva se dala otevřít střecha nebo celé stěny. Zvířátka, kterých bylo někdy až 300, vznikala většinou naštípáním dřevěných prstenců, členy Noemovy rodiny tvořily soustružené kuželkovité figurky.

**Drnkací skříňka**, využívající vzájemnou souhru koleček, klik a kyvadel, patří k tradičním hračkám poháněným kličkou. Při jejím zatočení se uvnitř uvedou do pohybu trsátka z ptačích per, která se otírají o pevně napnuté kovové drátky a tak vyluzují prosté vrzavé nebo cinkavé zvuky. Jednoduchá mechanika s třecím kolem navíc oživuje figurální scénu nacházející se nahoře na skříňce. Oblíbenými motivy byly například taneční páry nebo jezdci na koni točící se dokola, selka pohybující tloukem v máselnici, holoubci kroužící na holubníku nebo ptáčci zobající zrníčka.

Krušnohorská vánoční pyramida vznikla na přelomu 18. a 19 století. Smysluplně se v ní snoubí tradice světla a hornického rukodělného umění. Jejími předchůdci byly pyramidovité, girlandami zdobené nepohyblivé stojánky na svíčky. Pro seiffenský region jsou od poloviny 19. století významné především stupňovité a poschoďovité pyramidy, které se díky svým rozměrům a bohatému detailnímu vybavení staly klenotem tohoto výrobního odvětví. Tematicky uspořádané figurky lidí a zvířat, představující kromě biblického vánočního příběhu také hornický svět práce a venkovský styl života, se v nich nacházejí v několika patrech. Pestrou paletu pyramid doplňují varianty v podobě věží a domů.

Hračky a vánoční lidové umění od A - Z

You are now leaving Seiffen CZ